Rozhovor s Georgie Henley

Dvanáctileté Georgie Henley si zahrála ve filmu Letopisy Narnie: Lev, čarodějnice a skříň Lucinku Pevensieovou, a společně se zbytkem své filmové rodiny se na plátna kin vrací i ve druhém narnijském filmu, Princi Kaspianovi, který bude mít zanedlouho premiéru. Jejich nové dobrodružství zavede sourozence zpátky do Narnie, která se velice odlišuje od té, kterou opustili na konci minulého filmu: Bílá čarodějnice je mrtvá, Aslana už přes tisíc let nikdo neviděl a zlý král Miraz donutil bájná narnijská stvoření k tomu, aby se ukrývala v lesích. Nákladný nový film, který se natáčel vloni v průběhu více než sedmi měsíců na lokacích na Novém Zélandu, v Polsku, ve Slovinsku a v České republice, obsahuje mnohem více trikových záběrů, rozsáhlejší bitvy a jedny z nejrozsáhlejších kulis, které byly v poslední době pro film postaveny, včetně obrovského hradu krále Miraze, ve kterém se odehrávají jedny z nejdramatičtějších bitevních scén v Princi Kaspianovi. S Georgie jsme se několik týdnů před premiérou filmu sešli v jejím rodném městě Ilkley v západním Yorkshire na severu Anglie, kde jsme si s ní povídali o jejích zážitcích z natáčení a o vzrušení z velké hollywoodské premiéry.

Ot.: Kdy jsi skončila práci na Princi Kaspianovi a co jsi mezitím dělala?
GH: Na Princi Kaspianovi jsem skončila v srpnu a od té doby jsem se znovu připravovala do školy, doháněla úkoly a trávila čas s kamarády a rodinou. Prostě jsem žila úplně normálně!

Ot.: Když si vzpomeneš na natáčení, co se ti vybaví?
GH: Pocit, když se po takové době vrátíte na plac. Byla jsem popravdě z natáčení dalšího filmu dost nervózní, ale když jsem tam přišla, zaplavila mě obrovská vlna úlevy. Skvělé bylo i to, že jsem při natáčení prvního dílu poznala všechny ty báječné lidi, a po nějaké době mi začali chybět, takže jsem byla ráda, že je zase vidím, a také že mohu poznat nové, jako třeba Bena Barnese, který hraje Kaspiana. Myslím, že jsme se všichni báli, že se nám představitel Kaspiana nebude zamlouvat, ale Ben je skvělý!

Ot.: Máš ve filmu nějakou oblíbenou scénu?
GH: Co se týče natáčení, tak spoustu, protože jednou z hezkých věcí na Princi Kaspianovi je to, že v něm jsou všechny možné druhy scén. Mám moc ráda akci, protože v minulém filmu jsem byla jenom sladká malá Lucinka, zatímco v tomhle jsem spíš jako kluk, skáču, používám dýku a tak podobně. Bavilo mě točit sama některé kaskadérské kousky v akčních scénách, a taky jezdím na koni, takže jsem se to musela naučit, což bylo neuvěřitelné. A kromě akčních scén mám ráda taky scény s Aslanem, protože jsou tak milé a povětšinou velice poklidné.

Ot.: Herci a štáb se při natáčení filmů dostanou na velice zajímavá místa. Které z lokací, na kterých se natáčel Princ Kaspian, ti uvízly nejvíce v paměti?
GH: Líbilo se mi všude, kde jsme natáčeli. Byli jsme v České Republice, v Polsku, ve Slovinsku a na Novém Zélandu. Asi bych nedokázala říct, kde se mi líbilo nejvíc. Miluji Prahu kvůli atmosféře a nádherné architektuře a Nový Zéland, Polsko a Slovinsko kvůli překrásné přírodě.

Ot.: Natáčení trvalo přes sedm měsíců. Co ti z domova nejvíce chybělo?
GH: Když jsem pryč, chybí mi hodně rodina a kamarádi. Na natáčení v Evropě je dobré to, že se za vámi rodina a přátele mohou přijet podívat častěji, než když jste na Novém Zélandu na druhé straně zeměkoule. Je to divné, protože mi chybí i obyčejné věci jako spaní ve vlastní posteli nebo můj oblíbený jablečný džus.

Ot.: A co návrat domů? Pevensieovým se obvykle Narnie neopouští snadno. Jak je to s tebou?
GH: Když žijete tak dlouho ve společnosti ostatních herců a štábu, tak je návrat domů hrozně zvláštní. Jste zvyklí na to, že někoho vidíte každý den na place a občas i o víkendech, takže najednou se s nimi nevidět je divné. Ale celkem hodně si nás dopisuje mailem a občas si telefonujeme. Naše rodina také ráda zve lidi sem k nám do Yorkshire, a celkem dost lidí, kteří se na filmu podíleli, tu za námi bylo.

Ot.: Viděla jsi už hotový film a můžeš nám o něm něco povědět?
GH: Ne, neviděla jsem ho, ale nemůžu se dočkat! Myslím, že Princ Kaspian je rozhodně mnohem akčnější. Pevensiovi a princ Kaspian v podstatě válčí s králem Mirazem a dojde k několika obrovským bitvám. Ale také si myslím, že je podobně roztomilý jako Lev, čarodějnice a skříň, protože v něm jsou všichni ti trpaslíci a fauni a zvířata z minulého dílu, a taky nové postavy jako Rípčíp. Je v něm dobře vyváženo všechno to temné s citově působivými pasážemi.

Ot.: Během premiéry každého narnijského filmu tráví herci spoustu času tím, že dělají filmu reklamu a cestují na premiéry po celém světě. Těšíš se na to?
GH: Ano, rozhodně se na to moc těším, i když to občas bývá dost náročné. Nejlepší na tom jsou premiéry. Mám je moc ráda, i když jsem zatím byla jenom na dvou. V případě Prince Kaspiana se chystám na premiéry do New Yorku, Japonska, Londýna a Paříže, a na každou se těším: do Londýna proto, že přijde moje nejlepší kamarádka; do New Yorku, protože mám to město moc ráda; do Paříže, protože jsem tam nikdy nebyla; a do Japonska, protože je tak odlišné.

Ot.: A co pak? Vrátíš se do školy?
GH: Na chvíli, ano, ale v říjnu začínáme točit třetí díl, Plavbu Jitřního poutníka. Moc se na to těším!

Ot.: Můžeš nám o něm něco prozradit?
GH: Sama toho moc nevím! Vím jen, že se povětšinou odehrává na moři na lodi, takže hádám, že nebudu muset ani tak trénovat jízdu na koni, jako spíš kraula.